Francouzský hvězdný herec Jean Marais byl mužem mnoho talentů

Před 28 lety zemřel ve věku nedožitých 85 let velký francouzský herec a muž mnoha talentů – scénograf, spisovatel, malíř, sochař a šansoniér – Jean Marais. Během své zářivé kariéry natočil pětašedesát filmů, hrál a režíroval v řadě divadel, také v Comédie Francaise.

Svou hereckou kariéru začínal Jean Marais jako dvacetiletý v divadle, ale mezinárodní hvězdu z něho udělali až filmoví romantičtí hrdinové. Tím prvním byl Patrice ve filmu Věčný návrat (1943), který pro něj nenapsal nikdo jiný než jeho objevitel – dramatik, básník a režisér Jean Cocteau a který byl moderní parafrází o Tristanovi a Isoldě. O tři roky později se objevil ve filmu Kráska a zvíře, který režíroval Jean Cocteau s René Clémentem.

I naši diváci si ho pamatují rovněž z takových snímků jako Hrabě Monte Cristo (1953), Elena a její muži (1955), Hrbáč (1959), Ve službách krále (1961), Kapitán Fracasse (1961), Železná maska (1962), Fantomas (1964), Fantomas se zlobí (1965), Fantomas kontra Scotland Yard (1966) nebo Oslí kůže (1970). Svůj poslední film Svůdná krása (1995), do kterého jej obsadil režisér Bernardo Bertolucci, natočil tři roky před svou smrtí.

Jean Marais se narodil 11. prosince 1913 v Cherbgourgu na severu Francie. A protože s otcem se setkal až po mnoha letech, o to víc se upnul na matku. Jako malý si prý hrával s panenkami, což se změnilo až na lyceu v Saint-Germain, kde se už vydával za drsňáka. Nic mu nebylo svaté, což mu ve škole přidělávalo jen problémy. Nakonec ho matka ze školy vzala, chvíli pracoval ve fabrice na rádia, později dělal pomocníka ve fotoateliéru. To byl jen krůček k tomu, aby začal rozesílat své fotografie filmovým producentům.

Své umělecké začátky trávil ve společnosti Jeana Cocteau (1889–1963), k němuž ho léta vázalo silné citové pouto. „Jen jednu vadu se mi u Jeana Cocteaua podařilo objevit. Viděl mě ozdobeného všemi možnými hodnotami, které jsem neměl,” říkával Jean Marais, který léta tajil svou homosexualitu.

Právě Cocteau prováděl svého "korunního prince" všemi úskalími začátečníků v branži, přičemž s jistou nadsázkou lze tvrdit, že v něm vytvořil jedno ze svých životních uměleckých děl. Až později Jean Marais vyprávěl o tomto vztahu mnohem otevřeněji: „Podle doktorů neexistují šťastní homosexuálové. Vidíte, a já byl šťastný. Děkuji osudu za to, že mě tak stvořil.”

Během svého života napsal několik knih, jeden balet, uspořádal řadu výstav, a když mu bylo sedmdesát, nazpíval album šansonů. Natočil pětašedesát filmů, hrál a režíroval v řadě divadel, také v Comédie Francaise.

V posledních letech svého života žil v jihofrancouzském Vallauris nedaleko Cannes. Věnoval se dál herectví, ale i malování, keramice a sochařství. Krátce před smrtí měl hrát Prospera v Shakespearově Bouři, ale turné se nezúčastnil kvůli vleklému zánětu pohrudnice. Přesto kouřil čtyřicet cigaret denně prý kvůli lepšímu hlasu.

Jean Marais, který uspěl hned v několika uměleckých disciplínách, zemřel 8. listopadu 1998 v Cannes ve věku nedožitých 85 let. Českým příznivcům přiblížil hercovu osobnost herec, publicista a spisovatel Jiří Žák. Jednak přeložil jeho memoáry Příběhy mého života, jednak o něm napsal knihu Jean Marais: Mé dveře jsou dokořán.

Robert Rohál

Foto: archiv autora