Karel Šůcha: Když uvidíte Lauru a její tygry ve vyladěné formě a uslyšíte výborné zpěváky, pochopíte - Žár trvá!

Už asi tušíte, že kapela Laura a její tygři oslaví své čtyřicátiny skutečně ve velkém stylu. Vyjde nejen novinkové album, ale proběhne i očekávané koncertní turné po Česku a Slovensku, kde zazpívají Ilona Csáková, Bohumil Vitásek, Lenka Nová a Martin Pošta. Jejich nosné hlasy byly pro kultovní skupinu vždycky tím pravým ořechovým, ale publikem je stoprocentně natěšeno i na zbrusu nové vinylové album. O tom všem je rozhovor s Karlem Šůchou, kapelníkem a autorem písní.

Kapelu Laura a její tygři čeká výživný konec roku. Kulaté výročí, nové album Most, In!Ventura Tour… Těšíš se, Karle?

Čeká nás opravdu náročný závěr sezony, In!Ventura Tour, kde společně s našimi hvězdnými odchovanci Ilonou Csákovou, Lenkou Novou, Martinem Poštou a Bohumilem Vitáskem odehrajeme šest koncertů, na kterých zahrajeme naše nejznámější písničky, ale také představíme novinky z nového alba Most! S Ilonou navíc odehrajeme další čtyři navazující koncerty v klubech na Slovensku – bližší informace o koncertech mohou čtenáři najít na našich stránkách (www.lauranet.cz).     

Dramaturgii koncertu jsem dlouho připravoval, protože jsem chtěl, aby koncert šlapal, všichni zpěváci ukázali to nejlepší a písničky na sebe tempem, tóninou i textem navazovaly. Ze zkušenosti vím, že kapele se daří, když má písničky a návaznosti zažité, zval jsem tedy v průběhu sezony naše „All Stars“ zpěváky jednotlivě na koncerty, aby si s námi písničky zazpívali před publikem.

Těším se moc, podobné koncerty jsou svátek a těžko se budou někdy opakovat. A ještě upozornění – pouze na koncertech In!Ventura Tour si budou moci diváci koupit naše nové vinylové album Most! a také kvalitní trika s naší grafikou.

Třináctá řadová LP deska je plná novinek, a to s Ilonou Csákovou i Bohumilem Vitáskem. Jsi opět kompletním autorem album, jehož inspirací je očividně Most?

Rodiče už nežijí, tak do Mostu jezdím jen na Dušičky, navštívit se svou rodinou hroby předků. Děláme to každý rok, tehdy bylo krásné počasí, tak jsme po zapálení svíček a zavzpomínání vyrazili k Jezeru Most. Sedl jsem si u jezera na lavičku, díval se na vodu a meditoval.

Najednou mi před očima vyvstávalo město. Viděl jsem starý Most, orientoval jsem se podle hradu Hněvín, který stojí nad městem a ukazoval dětem – támhle, jak plavou labutě byl kulturní dům, tam jsem chodil do tanečních, támhle stálo divadlo, tam lázně…

Byl to silný zážitek a brzy mne začaly napadat písničky o starém Mostě, hornících a duších zemřelých, které se nemohou vrátit do domovů svých, protože domovy jsou zbořené kvůli těžbě, tam kde stálo město, stojí jenom voda a pod vodou domovy nejsou a nebudou...

Brzy jsem si uvědomil, že nové písničky zazpívají nejlépe Ilona Csáková a Bohouš Vitásek, nejen proto, že zpívají skvěle, ale také mají v Mostu kořeny a vědí o čem písničky jsou. Když jsem jim zavolal, rádi nabídku přijali a písničky nazpívali. Jde opravdu o návrat ke kořenům, ne hudebním, ale k životním. Sám jsem netušil, kolik mám v sobě vzpomínek…

Co Martin Pošta? Toho jsi neoslovil? Proč vlastně od Laury odešel? On byl vždycky nosný hlas…

Myslím, že Martinův projev je na tyto písničky moc expresivní. To je někdy velká výhoda, ale v tomto případě se mi to nehodilo. Bohouš je naproti tomu rozený „vypravěč“ a jeho intepretace k písničkám vyloženě sedí. Písničky mají epické texty, jsou to příběhy a zpěv musí odpovídat tomu co očekávám.

S Martinem jsme se rozešli názorově, přijde mi to normální, každý cítí jinak, ale jako autor si přeji, aby zpěvák interpretoval to, co jsem do písniček vložil. V začátcích kapely, byl Martin skvělý, jeho interpretace písničky pozdvihla, bavila mne i publikum. Ovšem jak se život a my s ním vyvíjí, naše cesty se rozešly. Vztahy máme ale dobré, o čemž svědčí i to, že diváci mohou Martina Poštu vidět a slyšet s Laurou a jejími tygry v rámci In!Ventura Tour.

Nahrávku alba jsem – díky tobě – už slyšel a vyloženě mě nadchlo. Tradičně je hudebně i žánrově pestré. Vedle temperamentních písniček upoutají i pomalejší a zadumanější skladby. Třeba zrovna nostalgicky průzračná skladba Jezero nebo Dívka na ulici, která se mi hodně líbí…

Jsem opravdu rád, že se ti album líbí, přál bych si, aby takových posluchačů bylo co nejvíc, ale myslím, že to jde proti dobovým trendům, kdy většina lidí vnímá písničky jen jako kulisu, příjemné pozadí k jiným činnostem. Představuji si posluchače, který si najde čas, položí LP do gramofonu, pohodlně si sedne a na dobré zvukové aparatuře hudbu opravdu poslouchá. Písničky jsou řazené do kapitol, nenavazují příběhem, ale sledem myšlenek, kdy jedna myšlenka vyvolá druhou a „vzpomínky jdou, jako vlna za vlnou“. Hudebně jsem se pokusil „křížit“ latinskoamerickou rytmiku s countryovým vyprávěním příběhů. Jezero Most je epilog alba, kde vypravěč, v tomto případě Ilona Csáková album uzavírá verši: „U jezera Most, věrných duchů host, rád vzpomínal a kostel jinde stál…“

Navíc mám dojem a dost možná to byl tvůj záměr, že právě texty jsou osobité i osobní…

Tvůj dojem je správný, album Most! je nejvíce osobní album, jaké jsem kdy složil a natočil.

Co bys mi řekl k písničkám Čert na zdi nebo Ztracený syn?

Písnička Čert na zdi je o mě. Přátelé, známí, dokonce i rodina se mne někdy ptají, zda se zlobím nebo proč jsem naštvaný, ale já se přitom cítím úplně v pohodě. Na jedné z dovolených mi povídá manželka: „Tobě se tady nelíbí, že se tak mračíš?“ a vyfotila mne. Odpověděl, že se mi tam líbí a cítím se skvěle. Manželka mi ukázala fotku a opravdu sám, na sobě bych nepoznal, že mám prima den. Začal jsem přemýšlet, co je ve mně špatně, když má tvář mluví jinak, než já se cítím. Po delším přemítání jsem dospěl k vysvětlení – vždy, když mne čeká těžké rozhodování (a to čeká kapelníka velmi často), představím si tu nejhorší myslitelnou variantu, tedy namaluji „čerta na zeď“. Popasuji se s tím a pak si řeknu, to nejhorší není nejhorší, horší bude, když nyní ustoupím nebo slevím ze svých zásad atd. Tahle taktika, se osvědčila v těžkých zkouškách, ale evidentně zanechala své stopy, protože to nejhorší, co mne mohlo potkat se třeba v životě ani nenastalo, ale já se tím v duchu zabýval a prožil si to: „Namaloval si čerta na zeď, to nejhorší, co tě může potkat, a on už s tebou zůstal… Bydlí v tvojí hlavě, šeptá do tvých uší, koho máš ve své duši“.          

Humorný dodatek: po poslechu písně Čert na zdi se obě mé dcery, nezávisle na sobě zeptaly, zda nepotřebuji odbornou pomoc…

Ztracený syn je o mém bratrovi, který v roce 1986 utekl z Československa a když se dávno po revoluci na chvíli vrátil, maminka už nežila a táta se ptal: „Jakej byl život za velkou louží a našel jsi, po čem jsi toužil?“.

Aha, tak to tedy je. Kdy a kde jste album natáčeli a jaký z něj máš ty sám pocit? A názor kapely a tvého nejbližšího okolí?

Zpěv Ilony Csákové jsme natáčeli v Brně ve studiu Reset, sborový zpěv a dechovou sekci v Ústí nad Labem ve studiu MACA, zbytek u mne doma. Mixoval jsem také ve svém domácím studiu a album masteroval Olda Slezák ve svém studiu.

Pokud jde o můj pocit – vždy když dokončím nahrávku, tak bezprostředně nevím, zda se povedla nebo ne. Na počátku máte nějakou představu v hlavě, nějak se to natočilo, nějak mixovalo a nahrávka zní trochu jinak na každém zařízení. Většinou si názor udělám až uplyne delší čas. Album Most! jsem odevzdával do výroby na počátku srpna, asi před týdnem jsem se odvážil si ho pustit, tak jak jej asi bude poslouchat většina lidí, tedy z telefonu do malých sluchátek a byl jsem příjemně překvapen. Dál uvidím, až si pustím LP, ještě se lisuje.

Pokud jde o kapelu, s Ilonou jsem zatím nemluvil, Bohoušovi se líbilo (zejména Jezero Most), kytaristům se nelíbí, mají pocit, že se vymyká z naší tvorby. Dechaři, když jsme si album pouštěli cestou na koncert v autě, se vyjadřovali více méně pochvalně.

Ještě k turné, které začne už v říjnu. Co všechno na koncertech zazní a můžou se těšit návštěvníci na nějaké překvapení? Když tak alespoň naznač…

My nesmíme ani naznačovat… (smích). Rád bych pozval publikum, co Lauru a její tygry pamatuje už z našich začátků i diváky, kteří nás objevili během čtyřicetileté koncertní cesty a také lidi co Lauru a její tygry ještě živě neviděli, uvidíte Lauru a její tygry ve vyladěné formě, uslyšíte výborné zpěváky, pochopíte – Žár trvá…

Robert Rohál

Foto archiv Karel Šůcha a Robert Rohál