Zmrzlinář přichází a léto v Bayleen Bay se mění v noční můru

V Bayleen Bay se léto převaluje jako těžká, horká vlna. Ulice jsou prázdné, jen občas se ozve smích dětí, které se toulají mezi domy a hledají další drobné dobrodružství. Dospělí se snaží přežít dusné dny, město se pohybuje v pomalém rytmu a nic nenaznačuje, že by se mělo probudit z letargie. A pak přijede zmrzlinář.

Jeho vůz se objeví tiše, jako by vyrostl z horka samotného. Melodie, kterou hraje, je známá, veselá, až příliš nevinná. Děti se sbíhají, oči jim září, a zmrzlinář rozdává úsměvy i kopečky sladké dobroty s neodolatelnou lehkostí. Jenže radost se po prvním soustu zlomí. Děti se začnou chovat jinak. Jsou podrážděné, divoké, agresivní. A s každou další hodinou se jejich proměna prohlubuje.

Bayleen Bay se mění v místo, kde se rodiče bojí vlastních potomků. Ulice, ještě nedávno ospalé, se plní křikem a chaosem. A zatímco město ztrácí kontrolu, několik těch, kteří zmrzlině odolali, se snaží pochopit, kdo zmrzlinář je a proč se objevil právě tady. Odpovědi, které nacházejí, jsou temné a zvrácené.

ZMRZLINÁŘ je horor, který bere dětskou nevinnost a obrací ji naruby. Eli Roth, tvůrce Cabin Fever, Hostelu či Dne díkůvzdání, se vrací k nápadu, který v něm zraje přes dvacet let. Výsledkem je film plný černého humoru, šokujících momentů a napětí, které roste jako bouře na obzoru. A pokládá otázku, která je děsivější než jakákoli příšera: Co když největší hrozbou nejsou monstra z fantazie, ale děti, které jsme ještě včera hladili po vlasech.

ZMRZLINÁŘ je zvrácená, moderní variace na legendu o Krysaři. Jen místo píšťaly láká děti sladká zmrzlina, která je dovede tam, odkud není návratu. Film je drzý, temný a nekompromisní, přesně takový, jaký Roth umí nejlépe.