Když úspěch druhých přestane bolet a začne inspirovat

Proč nás cizí úspěch často dráždí víc, než inspiruje? Možná proto, že jsme dlouhodobě zvyklí vnímat svět jako prostor omezených zdrojů, jako hru, v níž vítězství jednoho automaticky znamená prohru druhého. V takovém nastavení je těžké upřímně fandit, úspěch druhých pak podvědomě čteme jako ohrožení vlastního prostoru.

Právě tento zakořeněný vzorec podle Tomáše Sedláčka vysvětluje, proč si v Česku často neumíme přát navzájem úspěch. „Máme pocit, že když ty máš dvě košile, tak jsi ukradl jednu mně,“ říká obrazně. Výsledkem je prostředí, kde místo podpory přichází skepse, místo inspirace srovnávání a kde se potenciál společnosti brzdí ještě dřív, než má šanci vyrůst.

Sedláček však nabízí jiný pohled. Skutečné bohatství společnosti podle něj nevzniká ze soupeření, ale ze spolupráce a vzájemné laskavosti. „Naše ekonomika je tak bohatá díky lidské laskavosti, ne sobectví,“ připomíná.

Ve své nové knize Zavři oči a podívej se překračuje hranice ekonomie a místo složitých modelů přináší přesná, často až odzbrojující pozorování lidského chování. Jeho typický zápal, energie, hloubka i optimismus jsou v knize všudypřítomné. Smršť myšlenek nepůsobí zahlcujícím dojmem, naopak, vtahuje, probouzí a postupně dobíjí. Rostoucí zájem o jeho večerní setkání v rámci SpiritAcademy jen potvrzuje, že jeho přístup má překvapivě nakažlivou sílu.

Zavři oči a podívej se je po dlouhé době kniha, která nejen rozšiřuje obzory, ale zároveň posiluje vnitřní energii. A možná i nenápadně mění způsob, jakým se díváme na svět kolem sebe.