Jiří Přibyl: Včera Falstaff, dnes Revírník, zítra Modrovous…




Když jsem byl letos v lednu v Moravském divadle Olomouc na premiéře inscenace Liška B., musel jsem ocenit představení plné písní stejně jako plnokrevné výkony všech účinkujících. V tomto muzikálově laděném kusu nechybějí ani dvě olomoucké hvězdy – třeba herečka a zpěvačka Lenka Kočišová v roli temperamentní Anduly nebo operní pěvec Jiří Přibyl, který hraje a zpívá šarmantního revírníka.

A právě Jiří Přibyl, který je patnáct sezón sólistou Moravského divadla Olomouc, ztvárnil na této scéně celou plejádu operních rolí, přitom se objevuje i v operetních a muzikálových titulech. Během své kariéry vytvořil celou galerii rolí, většinou velmi odlišných. Dovedl jim dát nejenom pěveckou techniku, nýbrž i tvořivou podstatu, což pouhý řemeslník, třeba v nejlepším smyslu, nedokáže. Obdivuhodná je i spolupráce se souborem činohry, o čemž svědčí například inscenace Markéta Lazarová, Amadeus nebo již zmiňovaná Liška B.

Činoherci i pěvci v Lišce B.

Jistě, příběh sice vychází z bajek o Lišce Bystroušce Rudolfa Těsnohlídka, ale Janáček to není a ani nechce být. Jde o činoherní představení půvabné, svébytné a vtipné, navíc s mnoha krásnými písněmi Martina Hůly, které zpívají vesměs činoherci i pěvci. Však to celé vymysleli Lubomír Smékal a Miroslav Krobot, který dílo na olomouckém scéně režíroval. Tato plodná autorská dvojice už nějakou dobu úspěšně spolupracuje nejen na divadle, ale i ve filmu.

Mimochodem, pánové Smékal a Krobot jsou rovněž autory všech textů, a pokud vás to zajímá, tak písní zaznívá snad patnáct. A právě hudební stránka řadí inscenaci Liška B. téměř k muzikálovým produkcím, kde je v jednom ranku herectví, zpívání i nápaditě postavená choreografie včetně tance. Výsledkem je inscenace, která může pobavit široké publikum, zvláště když jde v příběhu i o střet mládí a stáří. Ostatně v Těsnohlídkových Příbězích Lišky Bystroušky se osudy lidských i zvířecích hrdinů vzájemně prolínají a ovlivňují, ale také zdůrazňují nutnost harmonického vztahu mezi člověkem a přírodou.  

Smetanu zpívá v Bratislavě i Liberci

Sólovou kariéru zahájil v roce 2003 v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, kde nastudoval řadu rolí a kam se jako hostující umělec stále vrací. Právě koncem dubna se v Liberci představí v postavě Otce Palouckého ve Smetanově opeře Hubička. Mimochodem v této opeře vystupuje i ve Slovenském národním divadla v Bratislavě. Premiéra proběhla 1. března a Jiří Přibyl ztvárňuje v bratislavském nastudování Hubičky roli Matouše.

Ještě, než nastoupil do stálého angažmá v Olomouci, působil v Divadle J. K. Tyla v Plzni, kde se představil v několika postavách – ať už to byl Bertran v Čajkovského Panně Orleánské, Kníže Galický v Borodinově Knížeti Igorovi nebo Chrudoš ve Smetanově Libuši. V průběhu kariéry hostoval na dalších scénách, také v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě či ve Slezském divadle v Opavě.

Hlas, charisma a energie

Úspěšná byla i jeho zahraniční vystoupení, kde publikum ocenilo nejen jeho mimořádný hlas styl, ale i charisma a silnou energii. Na podzim roku 2010 reprezentoval Českou republiku rolí Otce Palouckého ve Smetanově Hubičce na 59. ročníku Wexford opera festivalu v Irsku. Česko a olomouckou operu úspěšně reprezentoval i v jihokorejském Soulu, a to s rolí Franka ve Straussově Netopýrovi. V roce 2016 si zopakoval rolí Falstaffa, tentokrát ve Státním divadle Košice v režii Jiřího Menzela. 

Za titulní roli Verdiho Falstaffa v Moravském divadle získal v roce 2014 Cenu Thálie a o rok později Cenu Olomouckého kraje za přínos v oblasti kultury. Z dalších ocenění možno jmenovat Cenu ředitele Českého rozhlasu Olomouc 2011, Cenu primátora Olomouce za rok 2014, Cenu čtenářů Olomouckého deníku za rok 2015 a čtyřikrát po sobě Cenu diváků Moravského divadla Olomouc.

Modrovouse zpívá v maďarštině  

Na otázku, jaká byla jeho vysněné role, říká: „Nikdy se mi vlastně o rolích nesnilo, jak to v mnoha případech bývá, a přesto jsem měl to štěstí zazpívat si opravdu ty nádherné. Mohu jmenovat Kecala, Vodníka, Marbuela, Kašpara, Dona Quichotta, Banca, Fiesca, Padre Quardiana, Zachariáše a nesmím zapomenout Falstaffa, čistá krása. A musím zmínit i Bartókova Modrovouse. U tohoto titulu považuji za výzvu už samotné nastudování, tedy v maďarštině (inscenace je uváděna s českými a anglickými titulky). Tuto roli si moc užívám.“

Zároveň přiznává, že pokud by si mohl dovolit neskromné přání, tak by rád do svého repertoáru zařadil ještě Filipa II. Ve Verdiho opeře Don Carlos, nebo titulní roli v opeře Boris Godunov. Z oratorních partů by si chtěl zazpívat basové sólo ve Verdiho Requiem a také ve Dvořákově Stabat Mater.

Jaké má koníčky a co je pro něj největší relax? „Tak to je pro mě úplné ticho někde v přírodě,“ říká Jiří Přibyl. „Pokud si v soukromí chci poslechnout nějakou hudbu, pak to jsou nahrávky varhanních koncertů, spirituály, jazz a swing. Ale jsem člověk tvůrčí, tak rád relaxuji i tím, že maluji obrazy, zahradničím, věnuji se opravě nábytku a v neposlední řadě péči o rodinný dům.“

Robert Rohál

Foto archiv MDO

Fotogalerie