Josef Trojan se v životě nechává vést vlastním rozumem

Josef Trojan pochází z hereckého rodiny, ale životem kráčí sám, nikoli v osamění, ale ve své svébytnosti. Jeho cesta se může, kdekomu poměrně nezvyklá.  Ptáte se proč? Třeba proto, že odešel z gymnázia krátce před maturitou a začal hledat vlastní cestu ke vzdělání. Sám před léty začal obvolávat castingové agentury a necelých šestnácti letech mohl začít přemýšlet nad rozpolceností mladého léčitele Jana Mikoláška. V té době bylo již jasné, že starší verzi bude hrát jeho otec Ivan Trojan.

Jak vnímáte vy tolik pozitivně diskutovaný film Šarlatán, který má za sebou svoji premiéru?

Je to velice solidní film, která si myslím, minimálně v posledních letech se stává filmem, který vybočuje lehce z české kinematografie nebo minimálně z toho na co jsme v České republice zvyklí. Je to film, ve kterém jsou velice vyváženy všechny složky toho filmu, ať už je to kamera, světlo, hudba nebo režie Agnieszky Holland. Taky je to film, který má dost jasnou pointu, kterou umí dobře sdělit skrze dvě dějové linky, ať už mezi politickou nebo tu osobní.

Byla to vaše první spolupráce s Agnieszkou Holland?

Ano.

Připravoval jste se nějak speciálně? Věděl jste, s kým budete spolupracovat (myšleno s osobností – charakterem režisérky)?

Já jsem to moc dobře věděl, už když mi řekli to jméno, ale speciálně jsem se nepřipravoval. Ona je obrovská geniální osobnost, ale je to také velice hodná paní, a to jsem věděl, takže jsem neměl žádný strach.

Co rozhodlo o tom, že jste roli vzal, co bylo to stěžejní, nejsilnější?

Tak tam těch aspektů bylo víc, já se nerad řídím čistě jménem režiséra, ale tady to byl silný aspekt, pak mě lákalo nebo zaujalo, že budu spolupracovat s tátou, ale nejvíce mne zaujal scénář Marka Epsteina, který ho výborně napsal a poměrně slušně vyvážil reálnou stránku s tou domyšlenou částí, to mě fascinovalo. Přečetl jsem to jedním dechem.

Ve filmu jste se s otcem neměl potkat, protože hrajete jeho mladší verzi. Potkali jste se alespoň při natáčení?

Jednou jsme se potkali díky náhodě, protože jsme oba točili na stejné lokaci.

Otec na tiskové konferenci po novinářské projekci prozradil, že vůbec netušil, že také budete ve filmu hrát. V jaké fázi se tedy dozvěděl, že budete hrát jeho mladší verzi?

Nevím přesně v jaké fázi se to dozvěděl, ale nebylo to zas tak dlouho po castingu, na kterém jsem byl.

Kdy bylo vlastně rozhodnuto o tom, že budete ve filmu hrát?

Ono to nebylo tak úplně jisté. Ta varianta castingové režisérce vyhovovalo, ale ještě se to ani nebylo posláno na schválení a taky hodně nehrálo do karet, že jsem byl na tu roli mladý.

Kolik Vám bylo, když jste byl na castingu?

Bylo mi 15, možná už skoro 16. Pak díky tomu, že je Agnieszka hodně vytížená a stejně tak otec, jsme to museli o 2 roky odložit.

Jste z velké herecké rodiny, s kým jste se ještě potkal v nějakém filmovém projektu?

Se všema. Ondra Trojan (strýc) a Bára Trojanová (teta) jsou příležitostní herci, jsou to Sklepáci, ale s nima jsem ještě nehrál, jinak jsem hrál se všema.

Jaká role je pro Vás nezapomenutelná, na jakou budete vždy rád vzpomínat, jak se říká na první dobrou?

Na první dobrou to bude teď na hodně dlouho film Šarlatán.

Konzultoval jste s otcem svoji roli. Diskutoval jste s ním třeba o tom, jak on bude hrát, pojme roli, nebo, jak byste to měl hrát vy?

Hodně jsme diskutovali, poměrně důkladně. Nic méně ze začátku jsme měli takový rodinný ostych, který nám ale ve výsledku dost pomohl, protože jsme si tu figuru a scénář studovali po vlastní ose. Díky Bohu se stalo, že když se to natáčení začalo blížit a my jsme si začínali spolu sedat a diskutovat o tom, našli jsme v tom nastudování poměrně velkou shodu. Co se týče nějaké psychologie té postavy a příběhu, tak tam jsme neměli žádné velké neshody. Od toho jsme se odrazili, pak jsme začali ladit takové nuance a detaily, mechanický gesta například, který s postupem let třeba nemizí, aby tam bylo jasný že to je opravdu jedna a ta samá postava.  

O otci se hovoří jako o velkém autentickém herci, vy jste spíše metodista. Co Vás vede k tomuto stylu hraní?

No mě na tom fascinuje především to, že ta herecká profese je velice zvláštní a možná i krajně bizardní v tom, že si prostě budete hrát na nějakého jiného člověka. Každý člověk oplývá nějakými dovednostmi, má nějaký talent, má nějaké neduhy a tak dále. Krom toho, že se naučíte ten scénář a pochopíte tu postavu a motivace, tak je fajn a vždycky mě baví k tomu přidávat trošku něco navíc a naučit se třeba, co ta postava v reálu umí.

Je něco, čím Vás film obohatil jako člověka?

Mě velice obohatilo to samotné natáčení a spolupráce se všemi možnými lidmi, protože to byl opravdu profesionální štáb. Každodenní konverzace s nimi mi toho hodně přinesly a dalo mi to obrovskou školu po dobu dvou měsíců, jakou jsem kdy dostal. Samotný příběh mne nejvíce obohatil v tom, že mi o něco více pootevřel oči směrem k přírodě a k tomu, jaká síla v ní tkví a taky to, že je to nesmírně křehká záležitost ta příroda, o kterou se musí pečovat, aby nám mohla právě dávat ty skvělé dary.

Kde ještě Vás můžeme vidět v blízké době?

Momentálně nemám před žádnou další premiérou, nicméně po roce 2020-21 budu točit poměrně dost filmů, až se mi z toho trochu třesou kolena. Kromě jednoho filmu, který bude o československých legionářích nemůžu o ničem mluvit.

Jak byste jednou větou charakterizoval film Šarlatán?

Je to film o boji mezi dobrem a zlem, Ať už vnitřním v člověku anebo vnějším se systémem.