Autonomní mobilita: bezpečnost, data a odpovědnost v nové éře

Představa, že cestou do práce čtete noviny, vyřizujete e‑maily nebo si dopřejete klidnou kávu, zatímco vaše auto samo zvládá ranní provoz, už nepatří jen do sci‑fi. Česká republika udělala zásadní krok k tomu, aby se autonomní vozidla stala běžnou součástí našich silnic. Zůstává však otázka, která bude určovat budoucnost mobility i pojištění: když auto řídí samo, kdo nese odpovědnost za případnou nehodu?

Co je autonomní vozidlo

Autonomní, tedy samořiditelné vozidlo, se dokáže pohybovat bez přímého zásahu řidiče. Kombinuje kamery, radary, lidary, GPS a pokročilé softwarové systémy, které vyhodnocují situaci na silnici a rozhodují o řízení, brzdění či parkování.

Mezinárodní klasifikace SAE rozlišuje šest úrovní automatizace (0–5) od plně manuálního řízení až po vozy bez volantu a pedálů. Právě míra autonomie je klíčová pro určení odpovědnosti.

Legislativní revoluce: 1. leden 2026

Novela zákona o provozu na pozemních komunikacích, účinná od 1. ledna 2026, poprvé definuje autonomní vozidlo v českém právu. Otevírá tak prostor technologiím, které se při orientaci nespoléhají na lidské smysly, ale na senzory a umělou inteligenci.

Zákon rozlišuje různé stupně automatizace, a to od běžných asistentů až po plně autonomní systémy. A právě s rostoucí mírou autonomie se zásadně mění i pohled na pojištění a odpovědnost.

Co česká legislativa dovoluje, co zatím ne

Aktuálně se české právo zaměřuje na stupeň 3, tedy podmíněnou automatizaci. Auto může v určitých situacích řídit samo, ale řidič musí být připraven kdykoli převzít kontrolu.

Vyšší stupně autonomie (4 a 5), kdy by vozidlo zvládlo provoz zcela bez lidského dohledu, zatím povoleny nejsou. I pokročilé asistenty, jako je automatické parkování, legislativa stále chápe tak, že odpovědnost nese řidič či provozovatel vozidla, nikoli výrobce technologie.

Kdo je viníkem, když „řidič“ nedrží volant

U klasického pojištění je odpověď jednoduchá: chybu udělal řidič. U autonomních systémů je však situace mnohem komplexnější. Na vině může být software, senzor, aktualizace nebo dokonce kybernetický útok.

„Autonomní mobilita neznamená konec pojištění, ale jeho zásadní transformaci. Odpovědnost se začne přesouvat od řidiče směrem k výrobcům vozidel, dodavatelům softwaru a provozovatelům datových sítí,“ vysvětluje Pavla Bělská Juranová, ředitelka oddělení pojištění odpovědnosti OK GROUP.
Podle ní bude zásadní rychlá analýza dat z vozidla, aby bylo možné určit, zda v okamžiku nehody řídil člověk, nebo systém.

Data jako základ spravedlivého rozhodování

Bez přesných dat nebude možné objektivně určit, zda nehodu způsobila lidská chyba, technické selhání nebo chyba algoritmu. Nová legislativa proto počítá s povinnými záznamovými systémy – „černými skříňkami“, které zaznamenají režim jízdy, komunikaci senzorů i interakci s infrastrukturou.

Co to znamená pro firmy a flotily

Pro firmy, logistické společnosti a provozovatele flotil půjde o zásadní změnu. Bude nutné propojit klasické pojištění vozidel s kyberpojištěním, protože i softwarová chyba může způsobit dopravní nehodu.

Důležitá bude také smluvní úprava vztahů mezi provozovatelem, výrobcem a dodavateli softwaru – tedy kdo garantuje jaké funkce a kde začíná či končí odpovědnost.

„U flotil je autonomie otázkou komplexního risk managementu – od smluv s výrobci až po nastavení pojistných limitů a kyberbezpečnosti,“ doplňuje Pavla Bělská Juranová.

Jak se připravit z pohledu pojištění

Firmám se vyplatí:

• zmapovat, kdy a v jakém rozsahu plánují autonomní systémy využívat,
• prověřit stávající pojistné smlouvy a identifikovat mezery,
• nastavit procesy pro správu aktualizací, evidenci dat a reakci na incidenty.

„Autonomní mobilita nepřináší méně rizik, ale jiná. Úkolem dobrého pojistného programu je zajistit, aby technický pokrok nebyl právním krokem zpět,“ dodává Bělská Juranová.

Technologie, právo i etika

Diskuse na konferenci Insurance Forum 2025 ukázaly, že autonomní vozidla nejsou jen technickou či právní otázkou. Otevírají i etické dilema, například jak má algoritmus rozhodovat v krizových situacích.

Autonomní mobilita slibuje bezpečnější a efektivnější dopravu. Aby se však stala realitou, musí ji doprovázet jasná pravidla odpovědnosti a moderní pojistné produkty. Právě schopnost pojišťovnictví reagovat na tyto změny rozhodne o tom, jak rychle se autonomní vozidla stanou běžnou součástí našich silnic.