Erich von Däniken, muž, který hledal hvězdy v kameni

Erich von Däniken působil dojmem člověka, který se narodil s neklidnou duší. V očích měl jiskru zvědavosti, která se neztrácela ani s věkem, a v hlase tón, jímž dokázal přesvědčit i ty, kteří s ním nesouhlasili. Nebyl vědcem v tradičním slova smyslu. Nebyl ani akademikem, který by se opíral o tituly a autority. Byl vypravěčem, který si získal svět.

Narodil se v roce 1935 ve švýcarském Zofingenu, v zemi, která je synonymem pořádku, přesnosti a racionality. On sám však od mládí tíhl k opačnému pólu, k tajemství  a otázkám, na které nenašel odpověď v učebnicích. Vyučil se číšníkem, pracoval v hotelích, ale jeho skutečnou školou byl svět. Cestoval tam, kde jiní viděli jen prach, kameny a ruiny. On v nich hledal příběhy.

Jeho fascinace starověkými kulturami nebyla jen romantickou zálibou. Däniken měl schopnost vidět souvislosti tam, kde ostatní viděli jen fakta. V kamenných blocích pyramid, v rytinách na planině Nazca, v megalitech Stonehenge, všude hledal stopy něčeho, co přesahuje lidské možnosti. Ať už s jeho závěry souhlasíte, nebo ne, jedno je jisté: dokázal přimět lidi, aby se zastavili a položili si otázku „Co když…?“

Během svého života vydal více než čtyři desítky knih, které se staly celosvětovými bestsellery. Mezi ty nejznámější patří jeho průlomové Vzpomínky na budoucnost (Chariots of the Gods, 1968), dále Návrat ke hvězdám (Return to the Stars, 1970), Bohové z vesmíru (Gods from Outer Space, 1972), Zlatý poklad bohů (The Gold of the Gods, 1972) či pozdější tituly jako Oči Sfingy (The Eyes of the Sphinx, 1996) a Bohové byli astronauti (The Gods Were Astronauts, 2001). Jeho bibliografie je dlouhá, pestrá a dodnes inspiruje čtenáře po celém světě.

Jeho knihy se četly jedním dechem. Ne proto, že by nabízely definitivní odpovědi, ale protože nabízely možnost. Možnost, že svět je větší, než si myslíme. Že minulost není uzavřená kapitola, ale hádanka. Že lidstvo nemusí být ve vesmíru samo. Däniken byl zároveň postavou plnou paradoxů. Byl kritizován vědci, ale milován čtenáři. Byl obviňován z fabulací, ale jeho knihy se prodávaly v milionech. Byl označován za pseudovědce, ale jeho práce inspirovala generace dokumentaristů, badatelů i snílků. A především byl neúnavný. I ve vysokém věku přednášel, cestoval a psal. Jeho energie působila téměř nakažlivě. Když mluvil o dávných civilizacích, měl člověk pocit, že se dívá na svět očima někoho, kdo v každém kameni vidí stopu příběhu.

Erich von Däniken nebyl mužem, který by se spokojil s jednoduchým vysvětlením. Jeho život byl důkazem, že zvědavost může být hnací silou stejně mocnou jako věda. A že i když se mýlíme, cesta za odpověďmi může být stejně důležitá jako odpovědi samotné. Možná nikdy nezjistíme, zda měl pravdu, ale díky němu se svět naučil znovu dívat vzhůru, a to je odkaz, který přežije každou teorii.

Foto: Michal Maňas; licence CC BY 3.0; zdroj: Wikimedia Commons