Každý obraz je pro mě jako malé dobrodružství, říká malíř Miroslav Mužík

Jeho obrazy přitáhnou a magnetizují, což se mi stalo v momentě, kdy jsem vstoupil do prestižní olomoucké Galerie Rubikon. Řeč je malíři Miroslavu Mužíkovi a jeho prezentaci nazvané Zde domov můj. Na první pohled mě jeho jedinečné a nezaměnitelné dílo nadchlo, a tak se vůbec nedivím, že má jeho tvorba léta úspěch v tuzemsku i zahraničí. Jeho obrazy plné života, tvůrčí síly a dynamiky představují zároveň i mnohovrstevnatého člověka. Zkuste se s ním seznámit prostřednictvím jeho tvorby – ve zmíněném Rubikonu ji můžete vidět ještě do 10. října. O dalších výstavách v jiných městech či místech vypráví kumštýř právě v následujícím rozhovoru…

Navštívil jsem vaši olomouckou výstavu Zde domov můj, která představuje asi krajinu, kdo to máte asi nejradši… Nebo se pletu?

Krajina v malířství mi dává největší svobodu vyjádření. Mám pocit, že se v ní mohu zcela uvolnit a hledat vztahy světla, barev a prostoru, které mě fascinují. Inspiruje mě i samotná atmosféra místa, jeho ticho, nebo naopak pohyb řeky či stromů. Každý obraz je pro mě jako malé dobrodružství a krajina je oblastí, kde opravdu cítím, že jsem doma a můžu být sám sebou.

Co je vaším inspirativním zdrojem?

Inspirativním zdrojem je pro mě krajina s více prostorovými plány - ideálně řeka, jezero, ale i pole nebo louky, kde se linie vzdálenosti setkávají s horizontem. Fascinují mě stromy a cesty, které vedou kamsi, často někam, co dobře znám, nebo naopak k místům, kde si rád představuji příběh. Miluji i proměnu světla, jeho vliv na barvy a náladu prostoru, to jsou okamžiky, které mi dávají energii a nutkání malovat.

Je pravda, že se vracíte i k figurální malbě?

Figura v obraze pro mě vždy představuje něco navíc – jakýsi osobní podpis nebo příběh, který se do krajiny vloží. Přidává malbě nový rozměr, a často mě to nutí více přemýšlet nad kompozicí a emocí. Malování figur je komplikovanější, ale zároveň neuvěřitelně obohacující. Vždy maluji intuitivně, takže nikdy přesně nevím, kam obraz dospěje, a právě to je pro mě fascinující jak se krajina a postava propojí a vytvoří příběh.

Vaše tvorba je svébytná a originální, o čemž svědčí i vaše časté výstavy. Máte spočítáno, kolik jich máte za sebou? A která výstava byla asi nejúspěšnější?

Kolik jsem měl výstav, to jsem nikdy nesledoval přesně, frekvence se mi zdála vždycky méně důležitá než kvalita. Ale faktem je, že maluji stále víc a častěji a stalo se to pro mě potřebou, nezbytností a zároveň jistotou, na kterou se mohu spolehnout. Život bez malby bych si ani neuměl představit. Pokud bych měl vybrat nejúspěšnější výstavu, je to právě tato poslední „Zde domov můj“. Je v ní mnoho z mého života, mých pocitů a vzpomínek jako by obrazně vyprávěla mou osobní historii, a myslím, že to divák cítí.

Super výstava se neobejde bez kurátora či kurátorky…

Bez mé kurátorky bych možná ani nemaloval - má totiž cit pro to, co je v obraze důležité a co divákovi předat. A bez mé ženy bych ani nežil, protože ona je zároveň životní oporou, inspirací a mým obdivem. Reny Mužíková, je jedna osoba, která spojuje všechny tyto role, a díky tomu cítím, že moje práce i život mají smysl. Prostě životní láska a obdiv, které se vzájemně doplňují.

Jaké prostory k vaším výstavám a prezentacím máte nejradši?

Nejraději vystavuji v živém, otevřeném prostředí, kde jsou lidé, pohyb, energie. Kavárny, galerie, kulturní prostory, kde návštěvníkům mohu nabídnout nejen obrazy, ale i atmosféru. Například na Náplavce v Praze je to pro mě vždycky příjemné - propojení města, řeky a lidí, kteří se pohybují kolem, dává výstavám nový rozměr.

Co vás čeká ještě do konce tohoto roku a co máte dále v plánu?

Těším se na prezentaci v knihovně Českého Krumlova a na výstavu v Třebenicích v místním muzeu. Dále mě čeká řada menších projektů a prezentací, které plánujeme s kurátorkou. Malba a výstavy jsou pro mě kontinuální proces - vždy něco nového, vždy příležitost prozkoumat nové prostředí a možnosti.

Když netvoříte, tak co děláte a co vás zajímá a baví?

Profesí jsem kantor, takže stále pracuji s mladou generací, což mě udržuje čerstvého a otevřeného novým podnětům. Rád také cestuji po naší vlasti s manželkou, sbírám zkušenosti a inspiraci, které pak často promítám do obrazů. Tyto chvíle jsou pro mě odpočinkem i motivací zároveň.

Máte hodně přátel?

Jsem spíše introvertní tvůrce, takže počet blízkých přátel je omezený. Ale práce učitele a kontakt s mladou generací mi dává neuvěřitelnou energii. Sleduji jejich nadšení, nápady a pohledy na svět, což mě inspiruje a drží v kontaktu s životem. Přátelství pro mě znamená kvalitu a hlubší propojení, nikoliv kvantitu.

Skončilo léto a proto se nemůžu nezeptat, jestli i letošní léto bylo tvůrčí a plodné?

Léto jsme prožili spíše zážitkově v soukromí, a teď na podzim se vracím k intenzivní práci. V mládí mi říkali dokonce „zimní malíř“, protože mé největší zaujetí a energie přišla v chladnějších měsících. Není to jen o tématu, ale o soustředění a klidu, který potřebuji pro tvorbu. Podzim a zima jsou pro mě časem, kdy vznikají nejhlubší a nejintenzivnější obrazy.

Na otázku, kdo je Miroslav Mužík, odpovídá PhDr. Renáta Mužíková, Ph.D., kurátorka:

Colorista, fauvista, expresionista. Malíř krajin a milovník tvorby v plenéru - zejména Českého středohoří. Umělec, který vnímá krajinu zejména v barvách komplementárního kontrastu, umí zachytit její smyslnost a svobodu. Ve svých obrazech dává prostor nejen fantazii a emocím diváka, ale hlavně dělá čest poctivé malířské práci a řemeslu. Svou tvorbou se tento lounský rodák právem řadí k nástupcům a pokračovatelům nejen svých učitelů Vladislava Mirvalda a Zdeňka Sýkory, ale také k dalším významným osobnostem světového malířství, jakými byli André Derain, Maurice de Vlaminck či Henri Matisse, které autor obdivuje a ctí.
Jak bylo zmíněno, doménou Mužíkovy tvorby je krajina, která malíře inspiruje a svádí od jeho tvůrčích začátků. Je jí věrný celý život, jeho dílo je stabilní a rukopis čistý, pevný a poznatelný. Barevně ani malířsky nekalkuluje, nevybočuje ze svého stylu a nikdy nepodléhá módnosti ani trendům. Mužíkovy obrazy jsou vášnivými výbuchy barev a extatickými prožitky milovníka přírody, života a nekonečna. Obrazy nejsou nikdy „uzavřeny“, nesnaží se nic konkrétního interpretovat, hovoří barvou, která probouzí smysly a působí na vnitřní svět pozorovatele. Na jeho vnímavost a emoce. Mužík nevypráví, ale otevírá a předává. A je na každém, jak dokáže pochopit a přijmout umělcův vnitřní svět.

Mgr. Miroslav Mužík a malé curriculum vitae:

Narozen v roce 1957 v Lounech. Vystudoval UJEP v Ústí nad Labem. Žije a tvoří v Mostě. Vyučuje výtvarnou výchovu na základní a na umělecké škole. Je žákem významných českých malířů Zdeňka Sýkory a Vladislava Mirvalda a členem Lounské krajinářské školy. Je expresivní colorista. Věnuje se zejména fauvistické malbě v plenéru, ale v poslední době také figurální tvorbě. Má za sebou řadu úspěšných výstav. Jeho dílo je zastoupeno v českých i zahraničních soukromých sbírkách.

Robert Rohál

Foto: archiv Miroslav Mužík