Album kroměřížské hudební skupiny Jamtour rezonuje v dokonalé souhře

Oč nenápadný obal, o to výborná muzika. Tak bych charakterizoval prozatím poslední CD kroměřížské folkové skupiny Jamtour. Jenomže když nad tím uvažuju, tak kdybych položil na stůl dvacet obalů různých desek, tak album Jamtour by vynikal. Už jenom svou obyčejností a jednoduchostí, a přitom nahrávka je tak rozmáchlá, rozmanitá a barevná. Ale o tom je celá jejich tvorba. A i když tuto kapelu znám z hlavně živých vystoupeních, je to velké překvapení.

Víte, vždycky jsem miloval skupinu Marsyas ve své první sestavě (Oskar Petr, Zuzana Michnová a Petr Kalandra) a jejich první album. Jejích vícehlasy, barevný souhlas hlasů, charakteristické harmonické spoje, poetika a nadčasové texty – to neměl z tehdejších kapel nikdo. Jamtour je sice trošku jiné kafe, civilnější, ale drží se ve stejném ranku. Protože i tato kroměřížská skupina upoutává vycizelovaným stylem, hraje původní (a půvabnou) tvorbu, a navíc disponuje dvěma specifickými a vyzpívanými hlasy (manželé Jana a Radislav Štěpánovi), které rezonují v dokonalé souhře.

Projevilo se autorské nadání obou protagonistů (Radislav píše hudbu a texty, Jana texty, oba zpívají), přičemž texty představují originálně viděnou problematiku milostných vztahů (Karolína, Jednou se mi vrátíš, Vážná známost) a vtipným současným jazykem vyprávějí o osobních pocitech (Možná pochopíš, Tohle je mý blues, Černá ovce, V zajetí svých démonů, Ztráty a nálezy). Přitom je cítit vtip i nadhled. Ženskost a barevnost hlasu Jany Štěpánové je slyšet v sólové písni Táhni v čertu, což je jediná píseň, kterou nenapsali Štěpánovi, nýbrž slavný Miroslav Kuželka.

Jinak všechny písničky vypiplali od nuly až k finálnímu výsledku, a ten představuje nápaditou písničkovou tvorbu, syntetizující folkové, rockové, bluesové i jazzové podněty. Jak se nahrávky střídají, vstupujeme z nálady do nálady z obrazu do obrazu a písně mají více rozměrů i rozpoutanější fantazii a poezii, mám pocit, že opravdovější folkové album jsem už dlouho neslyšel. I když je každá písnička jiná, celé album je jako z jednoho kusu.

A kdo že to ještě hraje v kapele Jamtour? Kromě manželů Štěpánových (přičemž Radislav hraje na akustickou kytaru a foukací harmoniku) to jsou Marek Vymlátil (kontrabas), Aleš Hrbáček (cajon, percussion) a Jaroslav Mikuš ml. (klávesy, pozoun, baskřídlovka, tahací harmonika). A protože nahrávka vznikala ve vyhlášeném studiu V ve Zlíně, nechybějí ani takřka hvězdní hudební hosté jako Pavel Sedláček (housle), Jaroslav Mikuš (violoncello), Aleš Janeček (klarinet), Pavel Žůrek (saxofon) a Norbi Kovács (kytara), což je jen ku prospěchu věci.

A ještě poslední věta: Netuctové CD kapely Jamtour obsahuje i „výživný“ booklet, kde jsou všechny písňové texty i barevné fotografie kapely. To také nebývá samozřejmostí.

Robert Rohál

Foto: Jamtour