Aleš Fritscher: Je to k neuvěření, ale DIVOUSY jsou spolu letos už patnáct let!

DIVOUSY jsou na Kroměřížsku jednou ze známých a oblíbených kapel, což ostatně dokládá i pohled do diáře. Jak říká kapelník skupiny Aleš Fritscher, tak jejich repertoárový i žánrový záběr je opravdu široký. Tahle hudební partička totiž hraje nejen country i folk, ale není jí cizí ani blues či něco málo z rockových sfér. Ale není jí cizí ani lidovka nebo předělávky starých hitů, ale samozřejmě hraje i vlastní skladby.

Aleši, jak bys charakterizoval kapelu DIVOUSY a co všechno hrajete? Traduje se, že stylově je to „od Bacha po Vlacha“, a co z písniček týče, tak máte pestrý repertoár…

Od Bacha po Vlacha je určitě jen nadsázka, ale je pravda, že žánrový rozptyl je fakt veliký, hrajeme country, blues, pop, něco málo rocku, pár lidovek ale většina je asi folková.
Hrajeme kupříkladu Jessiho Jamese klasickou country pecku, ale i Rána v trávě od Žalmana, Už to nenapravím od Hoboes, Dvě lahve vína od Ztraceného nebo třeba Sluneční hrob od Blue effect. No a do toho přes dvacet vlastních coverů nebo přímo autorských písniček

Kdo vybírá repertoár a máte i vlastní písničky?

Písničky vybíráme všichni, v podstatě někdo něco „donese“ na zkoušku, a když se na tom shodneme, nacvičíme a vypustíme do lidí. Ale co se týká playlistů na různé akce, tak ty většinou tvořím já jako kapelník. A protože máme přes tři sta písniček, je každý playlist svým způsobem originál, i když samozřejmě pecky, co mají lidi nejraději, jsou skoro na každém.
Na vlastní písničky jsem už v podstatě odpověděl, máme pár autorských, kde jsou vlastní texty i hudba, ale většina jsou předělávky, kde jsme se nechali inspirovat známou věcí a pak podle toho udělali hudbu tak jak nám to sedí, hudební mentalitou i nástrojově, a Peca (Petr Siuda), který v sobě objevil básnické střevo, tomu píše parádní texty.

Které písničky mají největší úspěch a kdo tvoří vaše publikum?
Naše publikum je široké, ale co si budeme nalhávat, většinou od 40+, ale to je dneska stejný problém i pro bigbeatové muzikanty. A písničky s největším úspěchem?  Těžko vypíchnout tu jednu, ale naši „Bezdomovci, Americký sen, Vyznání, Nejsi můj typ, Píseň starého muže (tu zpívám já, je o smrti, dlouho jsem se bál ji zpívat, ale je krásná), nebo ty převzaté – Dvě láhve vína, Jesse James, Colorédo… Je jich spousta.

Zkoušíte a máte čas zkoušet? Máte zázemí, kde je možnost zkoušet? Točíte i nějaká demo nahrávky?

Zkoušíme poctivě a pravidelně, myslím že naše zkoušky nám spousta kapel závidí, točíme se vždycky u někoho doma, a je to pokaždé s výborným pohoštěním, pitím, dobrou náladou prostě domácí pohodou, kdy kapela zkouší a rodinní příslušníci si povídají nebo štrykují svetr (smích). Zkoušíme hlavně od podzimu do jara, protože v létě hrajeme tak často, že to stačí až až. Nějaké demonahrávky jsou, ale čeká to na moji čerstvě pořízenou více-stopou zvukovku, a pak se uvidí a hlavně uslyší.

Zajímalo by mne, jak dlouho vlastně DIVOUSY hrají a kdo ji tvoří? A kdo kapelu vymyslel a dal dohromady? Je to stabilní sestava, anebo se tu a tam proměňuje?

Je to k neuvěření, ale DIVOUSY jsou spolu letos patnáct let! Kapela vznikla tak, že Peca, s kterým jsem hrával na kytaru a později na basu po hospodách, což bylo ještě před rokem 2000, našel v dědině kámoše, co hrával na banjo a kytaru, a ještě s jedním kamarádem jsme si občas zabrnkali v hospodě. V té době sem byl zrovna v „klidu“ po rozpadu kapely HENTAG, kterou jsem kapelníkoval, a protože mě trochu svrběly prsty a basa visela nečinně na zdi, jsem do toho šel.

Začátky byly popravdě strašný, jednou fajn a jednou hrůza (smích), ale nějak se to přestálo, dali jsme dohromady jakýsi repertoár, z 90 % country a trampské písničky, a hrálo se a hrálo.
Pak jsme jednou jeli za děckama na tábor, ale protože se čekalo někde na hřišti u kiosku, vytáhli jsme nástroje a začali hrát. Po nějaké chvíli přišel kioskář s dotazem, jestli bychom mu nezahráli příští rok na festivalu. My to brali jako srandu, a tak jsme mu to odkejvali (smích).  Jenomže on se po roce ozval a ptal se, jak se jmenujeme a že potřebuje dát jméno na plakáty. A tak jsme vybírali jméno. Po pravdě vyhrál můj návrh, abychom se jmenovali DIVOUSY, protože naši domovskou základnou byla hospoda v Divokách, a tři ze čtyř chlapů byli „fósatí“. A pak začala řehole naučit zbytek kapely zpívat do mikrofonu a hrát přes dráty do beden.

Sestava se samozřejmě proměňuje, začalo nás šest, a pak nás jeden čas bylo devět, a teď nás je pět. Z toho tři jsme tam od začátku. Lidé přichází, odchází, bohužel i umírají. To je nám moc líto. Naše houslistka, Dáša Skácelová, umřela moc brzo, ještě tu s námi mohla dlouho hrát…

Zkus zmínit jména, aby to některým nepřišlo líto…

Divousy zakládali: Petr Siuda, Zdeněk Ferenc, Kamil, Gabler, Aleš Fritscher, Radka Fritscherová a Zdena Siudová. Pak se přidali Dáša Skácelová, Aleš Novák, Simona Hašková - Siudová, Jana Šujanská, Irena Zavadilová.
No a naše současná sestava je: Aleš Fritscher (baskytara, zpěv, kapelník), Petr Siuda (kytara, zpěv), Zdeněk Ferenc (kytara, banjo, foukací harmonika, zpěv), Libor Zakravač (cajon, zpěv) a Kateřina Prchalová (zpěv, harmonika, kytara), což je velikánské plus v kapele, ač postavou nejmenší (smích).

Otázka pro tebe – jakou muziku máš nejradši ty sám? Nebyl jsi náhodou dříve rocker?

Ano, byl jsem rocker, a jednou rocker, vždycky rocker. Kamarád, mimochodem vynikající banjista od Telegrafu, říká, že ať hraju, co hraju, pořád tam mám tu rockovou basu. Je pravda, že od té doby, co hraju na bezpražec, jsem trochu vyměkl. Koneckonců Richie Blackmore nebo Robert Plant se taky vrátili k těm folkovým kořenům. Ale já mám rád, a teď to bude klišé, dobrou muziku, od country přes folk, blues, až po hardrock. Nemusím metal a popravdě ani moc dechovku, i když umím nazvučit a zvučil jsem už všechno, včetně těchto metalu i dechovky…

Jaké akce čekají kapelu během léta a co chystáte na podzim?

Během léta toho máme až až…Ale třeba ve středu 6. srpna hrajeme na Relax zóně Kroměříž, 9. srpna na Zdouneckých Arkádách, což je festival, který spolupořádáme na zámku ve Zdounkách… Pak to budou další akce -  30. 8. Slavnosti Chropyně, 6. 9. Gulášfest Cvrčovice, 20. 9. Farmářské trhy Hanácké náměstí…

A podzim se ještě určitě něco najde, jinak začneme zkoušet a cvičit nové písničky. Už teď jich pár v šuplíku je a pořád rozepisuju další a další.

Robert Rohál

Foto: archiv DIVOUSY