Romantické komediální drama Zásah štěstím vypráví o náhodách i o štěstí

Romantické komediální drama Zásah štěstím vypráví příběh o tom, jak důležitou roli hrají v našich životech náhoda a štěstí. Je to jubilejní padesátý a pravděpodobně poslední film legendárního scenáristy režiséra Woodyho Allena.

Fanny a Jean působní jako naprosto dokonalý pár. Mají vše, o čem ostatní sní. V profesním životě jsou spokojení, žijí v nádherném bytě v krásné pařížské čtvrti a zdá se, že jsou do sebe zamilovaní stejně, jako když se poprvé setkali.

Vše ale změní jedno náhodné setkání. Když Fanny potká Alaina, svého bývalého kamaráda ze střední, bezděčně propadá jeho neodolatelnému šarmu. Její pocit štěstí a poklidu v idylickém manželství dostává trhliny. A s každou další schůzkou jsou si s Alainem bližší a bližší...

Vypravěčský mág Woody Allen se ve svém novém filmu opět s lehkostí a ironií směje lidské pošetilosti, bezradnosti a složitosti vztahů. Zásah štěstím vzbudil na filmovém festivalu v Benátkách nadšení a získal velký ohlas jak od kritiků, tak od divácké veřejnosti.

Woody Allen v roce 1996 natočil v Paříži film Všichni říkají: Miluji tě (Everyone Says I Love You) a z francouzského hlavního města udělal hlavní postavu svého filmu Půlnoc v Paříži (Midnight in Paris) v roce 2011, opět se vrací do města světla a tentokrát natočil celý film ve francouzštině. Původně zvažoval, že Zásah štěstím (Coup de chance) bude v angličtině a hlavní hrdinové budou Američané žijící v Paříži. „Vlastně nemluvím francouzsky a rozumím ještě méně, ale když jsem dokončil scénář, říkal jsem si, že by byla skvělá zkušenost natočit to ve francouzštině,“ říká Allen. „Vždycky jsem miloval evropskou a francouzskou kinematografii a když jsem svým producentům navrhl, že bych to natočil ve francouzštině, reagovali nadšeně."

Setkáváme se tedy s pařížany Jeanem (Melvil Poupaud) a Fanny (Lou de Laâge), okouzlujícím a bohatým párem žijícím v nádherné, typicky haussmannovské budově v západní části města. Jean je charismatický, velmi úspěšný obchodník.  Je nejen okouzlující, ale je pro něj stěžejní pocit, že má věci pod kontrolou a sám si dokáže zařídit štěstí. „Mnoho úspěšných byznysmenů má pocit, že si štěstí vytvářejí sami, že nejsou vydáni osudu na milost a nemilost,“ pokračuje režisér. „Štěstí není všechno, ale Jean je tak skvělý manipulátor, že, jak brzy zjistíme, se možná zbavil svého obchodního partnera.“

Fanny má za sebou nevydařené, bolestné manželství. Po rozvodu ji Jean okouzlil svou spolehlivostí a stabilitou. "Tento atraktivní, bohatý muž se objevil v jejím životě ve vhodnou dobu, kdy se cítila zmatená a potřebovala utěšit,“ říká Allen. "Dovolila mu, aby se o ni staral způsobem, který pro ni byl velkorysý                  a uklidňující. Líbilo se jí to, ale kdyby se s Jeanem setkala za méně stresujících okolností, možná by si ho nevzala."

Fanny si postupně uvědomuje, že se necítí doma, když je neustále obklopená davem známých svého manžela a že je pro ni nudné trávit víkendy na jeho venkovském sídle lovem a hraním golfu. „Je to bystrá, kultivovaná mladá žena, s uměleckým cítěním a vždy si myslela, že si vezme hudebníka, malíře nebo spisovatele,“ dodává režisér. „Ve skutečnosti si jednoho vzala, její první manžel byl pro ni uměleckým motorem a kdyby nebyl narkoman, zůstala by v uměleckém světě."

Když náhodou na ulici potká Alaina (Niels Schneider), bývalého spolužáka, který se stal spisovatelem, Fanny je vyvedena z rovnováhy. Nejen, že ji přitahuje tak, jako před lety, ale ještě víc si uvědomuje, že nežije život, který chtěla. Pro Jeana se stala jakousi trofejní manželkou, je hrdý na to, že se s ní může pochlubit svému okruhu přátel.

„Alain má velmi málo peněz, takže žije v levném podkrovním bytě, ale jeho životní styl rezonuje s bohémským duchem Fanny,“ říká Allen. Na rozdíl od Jeana je Alain postavou, která využívá náhody a štěstí – což je téma, které se v Allenově filmech opakuje, jako například v Match Point-Hra osudu (Match Point, 2005). "Alain vnímá a oceňuje vliv náhody a štěstí – nechává se vést intuicí, na rozdíl od Jeana, který je manipupátor a naprosto rigidní osobnost,“ dodává režisér. "Myslím, že štěstí a náhoda hrají v životě mnohem větší roli, než si lidé chtějí přiznat. Rádi věří, že když budou tvrdě pracovat, budou disciplinovaní, tak budou schopni ovládat své životy. Ale je to pravda jen částečně, i když je znervózňující si to přiznat.“

Jean okouzlil nejen Fanny, ale naprosto si získal její matku (Valérie Lemercier), která s ním má mnoho společného a které se ulevilo, že její dcera žije s bohatým mužem bezpečný, stabilní život. „Má ho moc ráda,“ přiznává režisér. „Oba rádi tráví čas venku – mají rádi rybaření, lov a turistiku a ona je šťastná, že se její dcera provdala za někoho, kdo je velmi solidní. Ve skutečnosti jsou si Jean          a Fannyina matka velmi podobní.

Instinkt její matku však upozorní, že její dcera může být v nebezpečí a začne být vůči Jeanovi velmi podezřívavá. „Slyší o svém zeti divné věci a na rozdíl od Fanny, dá na drby,“ říká Allen. "Na začátku má jen neurčitý pocit podezření, ale její znepokojení roste a rozhodne se věci kolem Jeana prozkoumat, protože cítí, že něco není v pořádku.“

Zatímco romantická zápletka a téma jsou pro režiséra typické, práce s herci v jiném jazyce, než je angličtina, byla pro něj výzvou a náročnou novou zkušeností. "Mluvím pouze anglicky, takže jsem si nikdy nemyslel, že dostanu šanci pracovat v jiném jazyce. Ale zjistil jsem, že je to vlastně v pohodě, protože prostě poznáte, zda herec hraje dobře nebo působí nevěrohodně,“ říká Allen. „A protože jsem napsal scénář, tak vím, co v každé scéně říkají. Takže pokud jsem měl pocit, že někdo udělal chybu, zeptal jsem se supervizora a kameramana, kteří mluví francouzsky."

Allen přiznává, že neznal některé z herců, kteří byli obsazeni do Zásahu štěstím, ale všechny si sám vybral a všichni jsou prvotřídní herci, vhodní pro danou roli. Krátce jim vysvětlil priority při natáčení a jak hercům, tak ostatním členům štábu nechával částečnou tvůrčí svobodu. "Chtěl jsem, aby se vyjadřovali vlastními slovy, aby mluvili jako běžní francouzi,“ dodává režisér. „Nemuseli se přísně řídit mým scénářem – mohli se uvolnit a improvizovat a mluvit tak, jak by mluvili za podobných okolností. Když dáte hercům takovou svobodu, dostanete od nich skvělé výkony.“

Woody Allen rád při práci na filmu používá barevné ladění od teplých a zlatých odstínů po studenější tóny, zvýrazňují krásu města a vyjadřují emocionální cestu postav. Zásah štěstím je již pátou spoluprací Allena s kameramanem Vittoriem Storaroem (Café society, Kolo zázraků, Deštivý den v New Yorku a Festival pana Rifkina).

„Můj trik, jak natočit skvělý film, je obklopit se prvotřídními spolupracovníky,“ pokračuje Allen. „Stačí je správně vybrat a pak je nechat umělecky se vyjádřit. S Vittoriem pracujeme stejným způsobem. Vittorio si přečte scénář, popovídáme si o tom, jaký by měl být výsledný pocit z filmu, a pak mu dám naprostou tvůrčí svobodu. Je nadaný umělec a téměř vše, co udělá, je přirozeně krásné."

Storaro se pro natáčení Zásahu štěstím rozhodl použít 16-bit digitální kameru Sony Venice, která poskytuje bezkonkurenční rozlišení a kvalitu obrazu. „Klasický film mi vůbec nechybí,“ říká kameraman, který nasnímal většinu filmů Bernarda Bertolucciho a Apokalypsu Francise Forda Coppoly. „S touhle kamerou můžete zachytit až 200 milionů různých odstínů! Zásah štěstím jsme natáčeli v Paříži, což je v podstatě téměř severské město. Natáčeli jsme na podzim, takže bylo většinou zataženo a celé město zářilo umělým osvětlením. Takže jsem u většiny scén využíval kontrast mezi umělým a přirozeným světlem.“

Stejně jako obvykle se Storaro snažil vizuálně zdůraznit protiklad mezi hlavními protagonisty. „S Fanny jsem spojil teplé tóny – krásné polední světlo nebo teplé odlesky západu slunce, protože to jsou chvíle, kdy se potkává s Alainem,“ vysvětluje kameraman. „Abych posílil Fannyin pocit svobody, většinou jsem ji natáčel Steadicamem s delším objektivem. S Jeanem to bylo přesně naopak, protože je spojován s měsíčním světlem, a tak jsem ho točil v širokých záběrech, abych ukázal, že se prakticky pohybuje vždy pouze vpřed." Jeanovu výhradnímu území – jeho nádhernému pařížskému bytu jsem dal namodralý tón, který se stává intenzivnějším s rostoucím napětím. "Ve skutečnosti byly stěny bytu bílé,“ dodává Storaro.

Stejně jako Storarova kamera, místa a čtvrti Paříže, které postavy navštíví, dávají možnost zobrazit idealizovanou vizi města, kterou si Allen vysnil. Tentokrát dal režisér příležitost Véronique Melery, vedoucí výroby, se kterou nikdy předtím nespolupracoval a rozhodl se jí také nechat volnou ruku. „Přestože jsme s Woodym hodně mluvili o jednotlivých postavách a jejich psychice, rychle jsem pochopila, že chce předvést Paříž, kterou miluje, a natočit město v celé jeho kráse,“ říká Mélery. Lucemburská zahrada, klasicky krásné třídy ve West Endu, čtvrť Montmartre, která si již zahrála ve filmu Půlnoc v Paříži, všechna místa se týkají režisérových osobních vzpomínek.

Najít ten pravý venkovský dům se ukázalo být o něco složitější. „Navštívili jsme jeden konkrétní dům hned první den našeho průzkumu předvybraných nemovitostí,“ pokračuje Melery. "Ten dům měl zjevné kouzlo a duši, i okolí bylo dokonalé. Ale Woody chtěl najít něco blíž k Paříži. Takže jsme hledali dál, absolvovali spoustu prohlídek. Ale nedokázali jsme najít nic, co by se „našemu“ dokonalému domu blížilo. Takže po týdnech hledání jsme se vrátili k naší původní volbě.“

Než se Melery vrhla do řešení interiérů, znovu si pustila Match Point – Hra osudu a Tajemná vrazda na Manhattanu. Oba filmy sdílejí se se Zásahem štěstím kriminální zápletku. Chtěla nasát atmosféru těchto filmů. Tady však zjistila, že její představa se od Allenovy hodně liší.  „Jeho vize bohatých interiérů, která byla velmi americká, byla na hony vzdálená mé představě mladého pařížského páru pohybujícího se ve vysoké společnosti,“ říká. "Woody naštěstí přijal můj názor      a naprosto mi věřil."

Pro byt Jean a Fanny, kteří představují dokonalý manželský pár s atraktivním zevnějškem, hledala Melery se svým týmem nábytek na slavném bleším trhu Clignancourt, v pařížských starožitnictvích a u zahraničních prodejců, kteří nabízeli originální kousky ladící s kosmopolitní kulturou postav. Některá umělecká díla, která můžeme v bytě vidět vytvořili členové štábu, některé věci byly vypůjčeny ze soukromých sbírek sběratelů. Restaurace, které hrají ve filmu důležité role byly vybrány proto, že je režisér znal a měl je rád. „Ve filmu se objevuje typické pařížské bistro i trendy místa nabízející panoramatické výhledy na město,“ říká Melery.

Stejně jako lokace a výprava, i kostýmy svým způsobem pomáhají vyprávět příběh a zdůraznit momenty napětí a emocí. Kostýmní výtvarnice Sonia Grande, která pracovala s Allenem již pošesté, už naprosto instinktivně ví, co má režisér rád. „Jsou určité barvy, které Woody absolutně nesnáší, skříň musí být nasvícená pod určitým úhlem,“ říká. „Nemá rád výrazné a vrstvené oblečení, které herce příliš zakrývá nebo chrání.“ Allen se díky opakované spolupráci na Soniu naprosto spoléhá. „Pracoval jsem se Soniou na několika filmech a vždy jsem ji nechal, aby se umělecky vyjádřila a řídila se svými pocity,“ podotýká. „Když má na sobě herec nebo herečka něco, co se mi nelíbí, tak to Sonie řeknu, ale to se stává naprosto výjimečně.

Sonia své práci rozumí a instinktivně vybírá ty pravé věci." U Jeana a Fanny šlo    o to, ukázat společenské postavení a dobrý vkus páru prostřednictvím jejich oblečení, bot a šperků.

Fanny na začátku filmu působí díky kostýmům sofistikovaným, elegantním vzhledem, který se ale postupem času, když se sbližuje s Alainem, stává jednodušším a nenápadnějším. "Její vzhled začíná být uvolněnější, jako by mládla a stávala se znovu dívkou, kterou bývala, než se vdala za Jeana,“ říká Grande.

Naopak Jean si velmi uvědomuje sílu své image a chce, aby jeho styl vyjadřoval jeho moc. „Pracovali jsme se špičkovými značkami včetně Hermès, Zegna           a Ralpha Laurena, abychom podtrhli Jeanův charakter,“ dodává Grande.

U Alaina jsme se chtěli vyhnout tomu, aby měl klasické oblečení bohéma. Chtěli jsme podtrhnout jeho opravdovost. „Chtěli jsme ukázat, že Alain je mladý muž, který hodně cestoval a je velmi kultivovaný, i když prakticky nemá peníze,“ říká Grande. "Většinu oblečení pro postavu Alaina jsme pořídíli v second-handech a přirozený šarm Nielse Schneidera (Alain) se postaral o zbytek.

Pro Woodyho Allena bylo natáčení filmu v Paříži ve francouzštině úžasný zážitek, který by si případně rád zopakoval. Přitom si zachoval osvědčené metody, které používá při natáčení v USA, včetně dlouholetých spolupracovníků. Nicméně ohledně hudby ve filmu udělal tentokrát výjimku. „Obvykle mám ve všech svých filmech starší jazzovou hudbu, kterou mám rád,“ uzavírá. "Ale protože jsem dělal francouzský snímek točený v Paříži, chtěl jsem vzdát hold francouzské kinematografii 50. a 60. let, jako je Výtah na popraviště Louise Malleho, který když jsem viděl, poprvé jsem si uvědomil, co je opravdová francouzská kinematografie. Francouzští filmaři v té době ve filmech využívali hudbu Milese Davise a Modern Jazz Quartet a vůbec jakýsi moderní jazz. Takže to je styl, který jsem použil pro Zásah štěstím a myslím, že vyznění dopadlo velmi dobře.“