„Všechny svoje knihy mám rád“, říká Ivo Toman.

Autor oblíbených knih Debordelizace hlavy, Kurvítka v hlavě a mnohých dalších přichází s knižní novinkou, která se zabývá mezilidskými vztahy. Kniha Debordelizace vztahů vnikla v první koronavirové vlně a je patnáctým knižním počinem známého motivátora a školitele osobního rozvoje. Kromě vlastních knih se Ivo Toman rozhodl vydávat i knihy jiných autorů a začal ve velkém stylu. Vydal životopis Radima Uzla.

Mezilidské vztahy jsou velmi častým tématem a zabývá se jimi i vaše poslední kniha Debordelizace vztahů. Jaký problém se podle vás ve vztazích objevuje nejčastěji?

Není jen jeden nejčastější problém. Záleží na našich povahách a spoustě dalších vlivů. Ale v zásadě se dá říct, že jde o problémy jednak v komunikaci, a pak v rozdílném pohledu na věci, které nás obklopují.

Současná doba je velmi komplikovaná ve všech směrech. Jak vnímáte vztahovou problematiku v tomto období, kdy jsme zavření doma, odkázaní na sociální sítě a bez osobních kontaktů?

Já vidím jako problém ani ne tak tu komplikovanou dobu, jako spíš ty sociální sítě, které z nás dělají naprosto povrchní bytostí, které jen hodnotí to, jak vypadáme, jak umíme šokovat či hezky fotit. Vztahy se komplikují, když začne ponorková nemoc, domácí popíjení alkoholu a obrovská nabídka online filmů. V rodině se neřeší zásadní věci, ale hádáme se o to, co vybrat z obrovské nabídky filmů. 

Jsme magazín určený především pro muže. Jaké chyby dělají muži ve vztazích nejčastěji?

Nevím, zda je to chyba, ale mnoho věcí chápeme jinak než ženy. Počítačovou mluvou řečeno, jsme s ženami nekompatibilní. A navíc o tom, v čem si s druhými nerozumíme, nejsme ochotni moc diskutovat. Zatímco žena je schopna to rozebírat klidně i do rána.

Muži také moc nechápou, proč ženy tak moc věří negativnímu hodnocení své osoby a hůř ho snášejí než muži. Už na základní škole jsou chlapci za své chování učiteli kritizováni asi osmkrát častěji než dívky. Neustále si také nadávají. I v dospělosti si muži pořád nadávají. Mají to jako styl komunikace, ne jako něco špatného, nebo něco, co je může ohrožovat. Takže na negativní zpětné vazby jsou muži zvyklejší, neberou si ji tak moc k srdci a také tak často mluví i s druhým pohlavím, a tam často narazí. 

A když to vezmeme z druhé strany, jaké chyby dělají ve vztazích ženy?

Když se muž zamiluje do ženy, chce, aby zůstala přesně taková, jakou ji poznal první den. Aby se vůbec nezměnila až do smrti. Tohle je u žen jiné. Ony velmi rychle rozjedou PTP (program tvé převýchovy). Žena je schopna už na konci prvního rande říct: „Tuto košili si příště neber.“

Další problémy přináší to, že ženy se domnívají, že muž pochopí i beze slov, co žena chce, což my muži bohužel nezvládáme. A pak nám mužům vadí to nekonečné řešení stejných věcí.

Existuje nějaký jednoduchý návod, jak se zbavit toxických vztahů?

Ano, jedno slovo: útěk. 

Na svém kontě máte patnáct knih, ta poslední se jako jediná zabývá vztahy. Proč jste se rozhodl najednou odbočit od témat motivace a osobního rozvoje právě ke vztahům?

Může to tak vypadat, ale to není najednou. V předchozích knihách jsem se vždy vztahů nějak dotýkal. Psal jsem o motivací a k tomu patří i to, jak se vzájemně motivujeme, to jsou vztahy. Psal jsem o štěstí a tam narazíte na to, jak vztahy ohromně ovlivňují naše pocity štěstí. Také v knihách O úspěchu, Debordelizace hlavy i v Kurvítkách v hlavě píšu, jak to vždy ovlivňuje i naše vztahy. Osobní rozvoj prostě je také o vztazích. Takže mi připadlo logické jednou si vztahy vzít jako základní téma a pojmout to komplexněji. 

Kterou ze svých knih máte nejradši, jestli nějaká taková vůbec je?

Těžká otázka. Mám je všechny rád z různých důvodů. Třeba nejméně prodávaný Absťák mám rád proto, že jsem v něm popsal svůj dlouholetý boj se závislosti na nikotinu i to, jak paradoxně lehce jsem s kouřením přestal, když jsem se zamyslel a vymyslel vlastní návod, jak přestat. Miluji i obě Debordelizace a Kurvítka, protože mne slušně živí. Na každé knize jsem se nadřel a mám ke každé svůj vztah. 

Kromě toho, že knihy píšete, rozhodl jste se knihy i vydávat. A to nejen ty svoje. V letošním roce jste vydal knihu s Radimem Uzlem. Jedná se o životopis vydaný k jeho 80. narozeninám. Co vás vedlo k tomu vydat se i touto cestou?

Už pár let s Radimem Uzlem spolupracujeme na jeho přednáškách, které mu pořádáme. Hodně času jsem s ním strávil na cestách, což se mi moc líbí, protože je to hodně moudrý a vtipný muž. Párkrát přišla řeč i na knihy, jak si je vydáváme, kolik jich máme, kolik z toho máme atd. Když v roce 2019 napsal knihu, poradil jsem mu, aby změnil název a vymyslel jsem mu nový, tak vzniklo Zvíře nadržené. A začátkem léta 2020 mi pan doktor zavolal, že během koronavirové pauzy napsal svůj životopis a jestli nevím o nějakém dobrém vydavatelství, které by mu to vydalo, jelikož s tím starým vydavatelem má trošku problémy. Poslal mi rukopis, který se nám (s kolegou Mariánem Murčem) líbil, tak jsme se během několika minut rozhodli, že proč hledat někoho, když my sami vydávat knihy umíme. Během jednoho dne jsme si domluvili všechny podmínky s doktorem Uzlem a vznikl tak Uzlův Životopis bez cenzury. A co nás k tomu vedlo? Hlavně zištné důvody.

A co vy a knihy? Jaká je vaše nejoblíbenější literatura?

Nemám jeden oblíbený druh. Čtu téměř vše, co souvisí s osobním rozvojem, psychologii, marketingem, reklamou a podnikáním. Mám rád i severské krimi i romány. Abych pravdu řekl, spíše jsem schopný říct, co mě nikdy nebavilo, a to je poezie. 

Až se svět vrátí opět do normálu, na co se nejvíce těšíte?

Nejvíc mi asi chybí přednášení. Je to zábava, větší vzrušení než introvertní psaní knih. A pokud je to i ziskové, tak tomu nic nechybí.